Dědictví ze zákona bez závěti
Jsou dva způsoby, jak určit, kdo bude dědit – závětí nebo zákonem. Z toho jednoduše řečeno vyplývá, že v případě, že nebyla sepsána závěť, která by jasně určila, komu část dědictví připadne, uplatňuje se postup pomocí zákona. Zákon se dostává ve chvíli i v případě, kdy soud zrušil již napsanou závěť pro neplatnost nebo v případě, že se závěť nevztahuje na celý majetek v dědictví.
Dědění podle zákona můžeme rozdělit do čtyř skupin:
Dědictví – První skupina
V tomto případě dědí manžel a partner, dále zůstavitelovy děti. V případě, že některý z potomků nedědí, jeho dědický podíl získávají jeho děti. Může nastat situace, že dědictví vyhnou i tytto děti. V takovém případě podíl dědí jejich potomci.
Předně je třeba upozornit na to, že zákon rozlišuje pojem dítě a pojem potomek. Dítě je dle zákonné definice nejbližší potomek, kdežto potomek má již význam poněkud širší a rozumí se jím děti a děti těchto dětí, tj. vnoučata, pravnoučata atd.
Uveďme si příklad. Zemřel manžel a měl druhou manželku. Také má dvě manželské děti a jedno dítě nemanželské. Také přežil jednoho svého syna, který však měl dceru. V tomto případě pak bude k dědické pozůstalosti pozvaná současná manželka, manželské i nemanželské dítě a také dcera dříve zemřelého syna. Všichni budou dědit stejným dílem. V případě, že by dcera zemřelého syna měla sourozence, její dědický podíl by se dále dělil.
V této první skupině nedědí bývalí manželé a samotný manžel rovněž. Z toho vyplývá, že v případě, že je pouze manžel a nejsou žádné děti, vnoučata ani jiní potomci, jsou k dědictví povoláni dědici z druhé skupině. O tom, co to je, si něco povíme níže. Naopak, jedno dítě může zdědit vše. Osvojenec se v tomto případě počítá jako dítě. Je třeba upozornit na to, že dědické právo nehledí na to, zda je potomek zletilý či ne. Nezletilý v takovém případě přijímá dědictví pod ochranou soudu, protože v tomto typu úkonu nemůže být zastupován zákonným zástupcem.
Dědictví – Druhá skupina
V případě, že nedědí potomci zůstavitele, je přizván manžel nebo partner, rodiče zůstavitele a také tzv. osoba spolužijící. To je osoba, s kterou zůstavitel minimálně po dobu jednoho roku pečoval o společnou domácnost.
Ve druhé skupině dědí všichni stejným dílem. Manžel a partner jsou však drobně zvýhodněni, neboť dědí nejméně polovinu celkového dědictví.
Předpokladem druhé skupiny je, že zůstavitel zůstal bez jakýchkoliv potomků a manžel/manželka může dědit sám. Dále se předpokládá, že již nežijí zůstavitelovi rodiče a ani neexistuje osoba spolužijící. Zákon bere u osoby spolužijící v úvahu pouze to, jak dlouho byla se zůstavitelem v jedné domácnosti před jeho smrtí a zda toto soužití vedlo ke společné úhradě potřeb. Takovou spolužijící osobou tak může být vzdálený bratranec ze strany matky, druh, družka nebo dítě svěřené zůstaviteli do pěstounské péče.
Dědictví – Třetí skupina
V případe, že nedědí ani manžel, partner či rodiče, jsou k dědictví rovným dílem přizváni sourozenci a osoby spolužijící (viz druhá skupina). Nemůže-li dědit některý ze sourozenců zůstavitele, získají dědický podíl stejným dílem jeho děti.
Tyto osoby přicházejí při dědictví do úvahy tehdy, nemá-li zůstavitel potomky, manžela, partnera a ani jednoho z rodičů. K dědictví je dále povolána spolužijící osoba a také zůstavitelovi sourozenci. V případě jejich úmrtí před smrtí zůstavitele se dědictví týká neteří a synovců.
Nemá-li zůstavitel sourozence, tak může spolužijící osoba zdědit vše.
Dědictví – Čtvrtá skupina
Není-li žádný dědic ani ze třetí skupiny, dědictví se v takovém případě týká prarodičů zůstavitele a když ne, dědí stejnou část jejich děti.
Tato skupina však není příliš pravděpodobná. Uvažuje totiž o člověku, který žije skutečně úplně sám. Jde tedy ve skutečnosti jen o to, aby i v tomto smutném případě zůstalo dědictví v rodině, byť někdy velmi vzdálené – dostane se například bratrovi babičky z otcovy strany.
Pátrání po příbuzných, příp. potomcích, končí u pratet a prastrýců, tj. u čtvrté skupiny. S jejich potomky už zákon dále nepočítá a dědicem se stává stát.